Deset týdnů. Padesát tréninků. Činky, činky a zase činky. A na konci… jen dva kilogramy dole.

Zní to jako docela mizerný výsledek, ne?

Jenže přesně tady začíná moje zkušenost s programem IRON od Caroline Girvan být zajímavá.

Protože tentokrát mi o hubnutí vůbec nešlo. Šla jsem do toho s úplně jiným cílem – zesílit, vybudovat svaly, změnit postavu a konečně dát svému tělu pořádný silový trénink.

A dnes, po dokončení celého programu, můžu říct jediné:

Udělala jsem dobře.

Proč právě IRON?

Caroline Girvan jsem už znala. Před dvěma lety jsem absolvovala její šestitýdenní Iron sérii na YouTube a už tehdy jsem na sobě viděla velmi pěkné změny.

Tentokrát jsem ale chtěla zkusit IRON v její aplikaci CGX.

Program má deset týdnů a je postavený čistě na silovém tréninku. Žádné skákání, žádné kardio, žádné zběsilé HIIT sestavy.

Činky.

Tréninky se zaměřují na jednotlivé svalové partie – nohy, zadek, záda, ramena, ruce, hrudník, ale objevují se i full body tréninky. A právě opakování jednotlivých pohybů a svalových skupin je podle mě jedním z důvodů, proč program funguje. Není to každý den úplně jiná zábavná sestava. Naopak.

Některé cviky se opakují. Partie dostávají pravidelně zabrat. A vy postupně zvládáte větší váhy.

A právě tohle jsem na programu začala postupně oceňovat čím dál víc.

Začátek? Dostala jsem na prdel. 😄

První týdny nebyly úplně jednoduché. Přestože jsem už před začátkem nějakou dobu cvičila, tělo si na tenhle způsob zatížení muselo zvyknout. A velmi rychle jsem zjistila, že „bez kardia“ rozhodně neznamená „lehké“.

Některé tréninky mě dostaly tak, že jsem po nich měla pocit, že mi ruce ani nepatří. U jiných jsem funěla jako tygr. A některé tréninky nohou jsem upřímně nenáviděla. 😄 Moje osobní utrpení byly hlavně Bulgarian lunges.

Váhy šly nahoru. A s nimi moje ruce.

Tohle byla asi nejvýraznější část celého programu. Postupně jsem začala zvládat větší váhy. U některých cviků jsem se dostávala na váhy, které bych na začátku programu vůbec nepovažovala za reálné. A nejvíc jsem to viděla na rukách, ramenou a zadku. Právě tam byly změny podle mě opravdu rychlé a výrazné. U rukou jsem si všimla nejen vizuální změny, ale hlavně síly. Najednou jsem zvedala něco, co mi dříve připadalo těžké.

A tohle je přesně ten typ výsledku, který mě na silovém tréninku baví.

Nejen:

„Vypadám jinak.“

Ale také:

„Sakra, já jsem fakt silnější.“

A co břicho a nohy?

Tady už byly změny mnohem decentnější. Na břiše jsem neviděla tak dramatickou změnu jako na rukách nebo zadku. Caroline navíc břicho necílí nějak extrémně často, takže jsem ani neočekávala zázraky.

A nohy? Ty se měnily také, ale byly pro mě nejsložitější částí programu. Tréninky nohou jsem měla opravdu nerada a zhruba někdy v druhé polovině programu už jsem začala používat lehčí činky. Z deseti kilogramů v každé ruce jsem někdy šla na osm, šest, nebo jsem činky úplně odložila a jela pouze s vlastní vahou.

A víte co?

Nevadilo mi to. Byla jsem unavená. A nebylo kam spěchat.

Přibližně v polovině přišla krize

Tohle je věc, kterou bych u podobného programu vůbec nepodceňovala. Přibližně po pátém týdnu jsem začala cítit větší únavu. A nebyla to jen únava během tréninku. Často jsem byla unavená den nebo dva po něm. Začala jsem spát víc než obvykle. A někdy jsem měla pocit, že mě dopředu netlačí motivace, ale už jen disciplína.

Takové to:

„Já to prostě dokončím, protože jsem řekla, že to dokončím.“

A nakonec jsem si poslední týden dokonce vzala jeden den volna navíc. Ne proto, že bych to vzdala. Ale proto, že jsem byla unavená. A nebylo kam spěchat. Den sem, den tam. Tohle pro mě byla možná jedna z nejdůležitějších lekcí celého programu.

A teď to číslo, na které se všichni ptají:

Kolik jsem zhubla?

Asi dva kilogramy. A vůbec mě to nemrzí. Protože jsem tentokrát nejela program na hubnutí. Nechtěla jsem být v kalorickém deficitu. Naopak jsem chtěla tělu dát dostatek energie a bílkovin, aby mělo z čeho regenerovat a budovat svaly.

A výsledky měření tomu odpovídaly.

Svalová hmota šla nahoru.
Tuková hmota šla dolů.
Přibylo vody a bílkovin.
Celková váha klesla přibližně o dva kilogramy.

Tuková hmota podle měření klesla přibližně o jeden kilogram. A možná to zní směšně. Ale když si představím čtyři kostky másla vedle sebe a uvědomím si, že tohle už na sobě nemám… Mám z toho obrovskou radost.

IRON vs. hubnutí

Před dvěma lety jsem absolvovala podobný program s úplně jiným nastavením. Tehdy jsem chtěla hubnout. Byla jsem v kalorickém deficitu, cvičila jsem více kardio, HIIT a používala lehčí činky.

Výsledek? −5,3 kg.

Tentokrát: −2 kg.

Na první pohled jasný vítěz. Jenže když se podívám na to, co se změnilo na těle, je ten příběh úplně jiný. Tentokrát jsem zesílila. Vybudovala jsem svaly. Snížila tuk. A přitom jsem se během programu nesnažila své tělo vyždímat kalorickým deficitem. Byl to úplně jiný cíl. A úplně jiný typ výsledku.

Co jsem během programu jedla?

Žádný dokonalý fitness jídelníček. A už vůbec ne život založený na kuřecím mase, rýži a brokolici. 😄

Jedla jsem například:

řecké jogurty,
proteinové pudinky,
ovoce a zeleninu,
rýži,
brambory,
polévky a vývary,
ryby, hlavně lososa,
vejce,
sýry,
kvalitní šunku,
proteinové tyčinky,
tvarohového Míšu.

A ano. Občas byla zmrzlina. Občas něco sladkého. Občas jídlo, které rozhodně nebylo podle žádné „fitness tabulky“. A přesně tak jsem to chtěla. Nechtěla jsem deset týdnů přežívat. Chtěla jsem deset týdnů normálně fungovat.

Co mě na programu bavilo nejvíc?

Jednoznačně výsledky. Nejsem člověk, kterého bude dlouhodobě motivovat pouze pocit, že „jsem si zacvičila“. Já chci vidět, že se něco děje. A u IRONu jsem to viděla. Hlavně na rukách, ramenou a zadku. A také jsem viděla rostoucí sílu. To je něco, co mě motivovalo pokračovat i ve chvíli, kdy už mě samotné tréninky tolik nebavily. Protože jsem věděla, že to funguje.

Co mě naopak nebavilo?

Deset týdnů bylo na mě nakonec moc. Ne samotným počtem tréninků, ale celkovou náročností. Po šesti až osmi týdnech jsem měla pocit, že už jsem programu dala opravdu všechno. Začala jsem ubírat váhy, hlavně u nohou, a potřebovala jsem víc regenerace. Kdybych dnes měla říct, jak dlouhý podobný program bych si vybrala příště, řeknu: 6–8 týdnů.

Deset týdnů jsem zvládla. Ale myslím, že pro mě osobně není nutné jet tak dlouhý silový blok bez větší pauzy.

Udělala bych IRON znovu?

Ano. Naprosto. A to je asi nejlepší recenze, jakou můžu programu dát. Ne proto, že bych během deseti týdnů shodila nějaké úžasné číslo. Ale protože jsem: zesílila, změnila postavu, vybudovala svaly, snížila množství tuku a naučila se něco o vlastním těle.

A také jsem zjistila, kde jsou moje limity. Po skončení programu jsem si nedala dalších deset týdnů stejného drilu. Naopak. Dala jsem si pauzu.

A potom jsem chtěla pokračovat trochu jinak – pořád přibližně pět tréninků týdně, ale s větší pestrostí. Caroline, DanielPT, jóga, strečink, HIIT, starší tréninky Zuzky Light, Bodyrock, Lisa Marie… Prostě si to trochu namíchat. Protože teď už vím, že nepotřebuji každý den někoho, kdo mi řekne, co mám dělat. Umím si trénink poskládat sama.

A možná právě tohle je pro mě nakonec největší výsledek celého IRONu.

Takže moje hodnocení?

IRON bych doporučila.

Pokud chcete především zesílit, budovat svaly a změnit postavu, je to podle mé zkušenosti opravdu skvělý program.

Pokud ale hledáte program primárně na hubnutí, pak je potřeba si uvědomit, že samotné odcvičení IRONu vám automaticky několik kilogramů nevezme. Mně nevzal. A ani to nebylo jeho úkolem.

Ale! IRON jsem dokončila. Ne dokonale. Ne bez krize. Ne bez odpočinku navíc. Ale dokončila.

A přesně proto jsem na sebe nejvíc pyšná. ❤️